6.-7.5. krytí v Holandsku

Krycího psa jsem měla vybraného asi tři čtvrtě roku. Shodou okolností to byl pes  rodiny, kde jsme před lety kryli i Ginu. Rodina Smithových byla už tehdy moc milá  a jsme průběžně v kontaktu.  Moc se mi líbí jejich linie a proto jsem si tenkrát nechala po Semovi Queenečku.

Průběžně jsem chodila na jejich stránky a když jsem viděla, že se tam objevil nový pes, zpozorněla jsem. Nějakou dobu tam byla jedna fotka a volací jméno, ale nic víc. Jakmile byla vytvořena jeho osobní stránka a více fotek, začala jsem se o něj více zajímat. Ch. Flair Kiwi Kobi at Lochburn je importovaný z Nového Zélandu a kromě jeho původu mě zaujal i jeho rodokmen a samozřejmě zdraví.

 

Se Smithovýma jsem se na všem domluvila a protože jsem tady v tu dobu docela rozjel problém s glaukomem, poprosila jsem je, aby Kobiho nechali vyšetřit na glaukom. Po negativním výsledku už jsme mohli jen čekat na hárání, které mělo přijít kolem Vánoc a čekali jsme, že kryt pojedeme někdy před koncem roku. Vzhledem k tomu, že Kissi vždy hárala naprosto přesně na den a dal by se podle ní psát kalendář, byla jsem naprosto v klidu. Jenomže Kissinka se rozhárala dřív a krytí by vycházelo na Vánoce:-( Nebyla bych z toho nadšena ani já, ale protože jsem nechtěla v tuto dobu obtěžovat ještě další lidi (ani celou rodinu) a ani někoho, kdo by se mnou jel, napsala jsem do Holandska, co se přihodilo a jestli nebude problém, když krytí odložíme na jaro. Dle očekávání byla samozřejmě reakce kladná a tak jsme čekali na další hárání za půl roku.

Už nějakou dobu jsem řešila někoho, s kým pojedu a přestože jsem původně čekala zase kamarádku Renatu, která tu se mnou byla před třemi lety, čím dál víc bylo jasné, že tentokrát to bude někdo jiný. Renata je totiž mimo republiku a nebylo jasné, kdy se vrátí:-( Sháněla jsem tedy dál. O svém problému jsem se zmínila kamarádce Míše Palfiové a ta rovnou řekla, že by se mnou jela. Hrozně se mi ulevilo, že jeden obrovský problém je vyřešen:-)

Jemonže Kissinka se rozhodla, že prostě všechno jí nebudu nařizovat já a tak začala hárat o víc, jak měsíc dřív. Byl to pro mě šok a to zejména proto, že se mi to časově vůbec nehodilo. Volala jsem Míše, abych jí to novinku sdělila a ta mi řekla, že si ale přeci jen na tuto dlouhou cestu netroufá a že by ale se mnou jel její manžel (taky náš výborný kamarád Pavel).
Byla jsem ráda, že mám s kým jet a psala do Holandska, že Kissinka začala hárat dřív a kdy asi očekávám krytí. Naštěstí to pro ně nebyl problém a mohla jsem klidně přijet i o víkendu, což byl čas, který jsem očekávala na krytí (bála jsem se, aby nebyli třeba někde v zahraničí na výstavě).

Podle Kissiny  a našich psů ale vypadalo, že krytí bude aktuální dřív a tak ratši v době kdy jsem byla v práci, jela mamka na stěry k MVDr. Chrpovi, kam jezdíme, když chceme jet na krytí do zahraničí. Naprosto mu důvěřujeme a tak jsme i tentokrát jeli za ním. No a bylo nám   řečeno, že nejlepší den ke krytí bude zítra.
No to je radost. Rychle zavolat Pavlovi, který měl mít zrovna ten den a druhý den noční a tak si ještě nebyl jistý, jestli bude možné si s někým prohodit službu. Naštěstí se to podařilo, v Holandsku s tím taky neměli problém a tak jsme ve 21.30 vyrazili směs Holandsko.

Díky vypůjčené navigaci jsme neměli problém s trasou, ale jinak díky neustálému  a silnému dešti nebylo o co stát. Pavlík ale neměl problém s noční jízdou a pouze dvě hodiny na parkovišti mu stačili k tomu, aby nabral síly a mohli jsme pokračovat v cestě. Bohužel pršelo tak, že to ani stěrače nestíhali .

Přestalo pršet až kousek před Holandskem a protože Smithovi bydlí kousek od hranic, jakmile jsme vjeli do Holandska, věděla jsem, že jsme u cíle.

I tenkrát měli jejich jediní sousedi koníka, ale tentokrát se trošku rozmnožili:-) Pohled na spokojené koně byl krásný.

Nedalo mi, abych si opět nevyfotila jejich vchod, kde se i sošky trošku rozmnožily:-)

Po opět velmi přátelském přivítání a kávě jsme šli seznámil Kobiho a Kissku. Nakrylo se bez problémů a kromě krásného vzhledu mě moc potěšila jeho temperamentní a velmi přátelská povaha.

 

Po pár hodinách jsem chtěla vyfotit Kobiho s Kissinou, ale byl to docel problém, protože i Kissinka i Kobi měli jiné plány. Chtěli si všechno zopakovat:-)

Později jsem chtěla vzít Kissinu trochu proběhnout a tak jsme kousek popojeli a s Pavlem i se Sabrinou jsme se prošli sice v jemném dešti, který mi ale vůbec nevadil. Byl to krásný listnatý les, kde jsem si přišla jak na safari. Každou chvilku byli slyšet různá zvířata a byla dost hlasitá:-)

 

Po vynikající večeři jsme si šli lehnout, když že Pavel po celé noci jízdy vypadal neuvěřitelně fit. Klobouk dolů.

Ráno jsem šla vyvenčit Kissinku a už na nás čekala snídaně a snídani jsme  opět nakryli vyrazili a vyrazili k domovu.

A aby cesta nebyla tak jednoduchá, cestou se trošku utrhl výfuk (naštěstí ne úplně, takže to bylo potřeba zajistit, aby se to neurvalo a dojeli jsme domů a nezůstali v Německu).

 

Ale protože je Pavlík  muž činu, výfuk zadrátovat a zalepil a bezpečně jsme (i když opět za trvalého deště) dojeli domů. U nás si ještě všechno zpevnil silnějším drátem a odjel domů.

Pavel, strašně moc Ti děkuju nejen za to, že děláš skvělého figuranta mým psům,  ale tohle máš skutečně u mě!!!!!