Zkoušky dle NZŘ- Benátky nad Jizerou- 12.4.

Dlouho jsem vůbec nevěděla, zda se vůbec na zkoušky hlásit .  Idrus nědělal stopu asi rok (jemu naštěstí šizení tréninků nevadí) a hlásit ho přímo na stopařskou speciálku mi přišlo skoro až troufalé, ale co. Nějak to snad zvládneme:-) Nakonec jsem připsala na zkoušku ještě Queen, prestože když jsem jí psala, tak ještě na zkoušku nebyla zdaleka připravená. Ještě neuměla obraty a o odložení nemohla být ani řeč:-), takže jsem k ní pro jistotu udělala otazník:-) Asi dva dny před zkouškou jsem už byla rozhodnutá, že na to ZZO by zvládnout mohla a když tam šli i jiní, kteří věděli, že jim jistě pes jeden cvik neudělá, proč bych nešla s roční fenou, kteruž umí téměř vše, jen ne na těch 100%, které jsem si přála, když jsem o zkoušce uvažovala.
Den před zkouškama  jsem  se ale dozvěděla, že je lidí na zkoušky hodně, že se Queenečka možná ani nevejde:-( Ale co, jedu tam, tak jí vezmu tak jako tak a když nepůjde přímo na zkoušku, tak s ní budu alespoň předcvičovat, ať si zvyká na atmosféru, to jí nakonec jen  prospěje.
Ještě jsem večer musela vykoupa Sunnynku Patrikovi a ten jí vezl na výstavu do Ostravy. Tak ráda bych jela taky, ale bohužel se nemůže člověk rozkrájet a když chci toho běhěm jednoho víkendu zvládnout tolik (to jsem si já magor úplně původně plánovala další zkoušky ještě v neděli), musím využít co nejvíce příletostí, když mám takové přátelé, že mi to umožňují.
Takže jsem večer odvezla Sunny a večer ještě přes SMS zprávy uklidňovala Pavlínu, která šla druhý den taky na ZZO, ale byla z toho jaksi  "nesvá" (velmi jemně řečeno) :-))
Když mi ráno zazvonil budík, trošku jsem si nadávala, jestli jsem normální, že když ve všední den vstávám v pět ráno, tak proč musím v sobotu vstávat v šest. Takovou šílenost musí pochopit jen pejskaři:-))) To jsem nedělní zkoušky již zavrhla definitivně:-)))) Aspoň jeden den chci spát normálně.
Když jsem obstarala ostatní psy a pobalila potřebné věci a dokumenty, vyrazila jsem směrem Benátky.
Na cvičáku jsem odevzdala zatím jen Idrusův PP s tím, že se uvidí, jestli půjde i Qeen. Nakonec k mé velké radosti šla i ona a byl jí vystaven výkonostní průkaz. Řikala jsem, že je to zbytečné a že potřebné kolonky na to má v PP. Řekly ale, že to  je povinné a že jí dají, tak jsem se pochopitelně nebránila. Jen jsem doufala, že ho nebudou chtít nacpat i Idrusovi.  Díky mu  naléhání nakonec uznali, že je to skutečně zbytečné, když má již hromadu zkoušek napsanou v PP a místo na to má, protože má několik příloh, tak mu na další zkoušku vystavovat výkonostní průkaz v sedmi letech, je asi opravdu trošku zbytečné.
Tak jsem
se smála, že Idrus "starý pardál" výkonostní průkaz nemá a pískle Queenečka jo:-)))
 
Když jsme šli na nástup, viděla jsem, že přihlášenách lidí je opravdu hodně. Pět psů na ZZO, tři na ZM, jeden na  ZPS 1 a jeden na ZPS 2. Po nástupu se šlo na stopy a tím, že máme naštěstí pole téměř hned za cvičákem, mohlo se jít pěšky. Samozřejmě jsme se šli podívat a hlavně držet palce. Bohužel to moc nepomohlo:-(
První fena na ZM vyšla sice pěkně, ale šla furt, pak se nějak začuchala, tak jsme si říkali, že bude asi na lomu ( koukali jsme z daleké cesty, takže jsme mohli jen odhadovat). Pak se ale zase rozešla a tak šli dál. Po chvilce bylo jasné, že se ztratili a ani pes, ani psovod veděděli jak dál:-( Bylo nám jich líto, ale i to se stává. Druhý pes na tom byl ještě hůř. Ten vyšel jen pár metrů a pak se zastavil, podíval a bylo jasné, že dál už prostě jít nehodlá. Takto skončila další stopa. Tak to nám tedy pěkně začíná. Opravdu to nikomu na náladě nepřidalo:-( Naštestí poslední stopa ZM byla provedená moc pěkně a tak byla jako jediná dokončená.
Mysleli jsme si, že po tak rychlých stopách se půjde hned na poslušnosti, ale pan rozhodčí si dal ještě kávičku a snídani. Tak jsme se všichni odebrali taky do topla, jen Pavlína každou chvíli hlásila- "mě je blbě". Až po nějaké době přišla za námi nahoru a bylo vidět, že nelže. Byla chudák úplně bílá. Uklidňování nepomáhalo a o jídle nebo pití nemohla být ani řeč.  Už aby to bylo za ní:-)
Když se dozvěděla, že jde na poslušnost jako první, bylo jí ještě hůř. Alespoň to bude mít rychle za sebou:-) Věděla, že jí Ája aport neudělá a že jednu nulu má jistou, tak se obávala dalších chyb. No, nakonec to zvládla dobře a z Pavlíny všechno spadlo. Na speciálních cvikách nemají co zkazit, takže už to měla vlastně za sebou. Druhou poslušnost jsem neviděla, protože jsem šla jako třetí s Queenou a tak už jsem se chystala. Rozhodla jsem se, že si na aport vezmu tenisák, prootože ten mi aspoň nosí normálně a předsedá mi s ním, kdyžto činku by si dost možná pohazovala a nebylo jisté, zda mi jí nehodí na nohy.
Když jsem se ale chystala na plac, bylo jasné, že to nebude jen tak. Nechápala jsem proč, ale stojan s aportama nebyl u placu, ale na place a navíc se přímo u něj dělalo hlášení:-(
Protože Queena jezdila v poslední době na cvičák hlavně na obrany, nejdřív hledala figuranta. Pak si ale všimla stojanu a rázem byla úplně mimo. Neustále mě tahala na plac, ale dost jasným směrem. Když jsem se jí snažila uposlušnit, vnímala asi první tři vteřiny. No co se dá dělat. Tak jsem šla na hlášení.
Queen koukala ale jasným směrem a při hlášení mi téměř ležela na nohách vykloubená do strany. Když jsem se nahlásila a rozešla, o Queenu jsem málem zakopla. Když jsem jí odepla a dala volno, okamžitě letěla ke stojanu a popadla svůj milovaný tenisák:-) Na přivolání přišla i s tím tenisákem v tlamě:-) Všechny přihlížející pobavila a já doufala, že jí to alespoň trochu uspokojilo. Naštestí ano a další poslušnost probíhala v pohodě. Bylo tam sice pár drobností, ale je to mladá fena a nemůžu od ní chtít dokonalost, že:-)
Úpřímně jsem se u ní nejvíce obávala dlouhodobého odložení. To jsem trénovala teprve chvíli a jistá jsem si tím rozhodně nebyla.
No pro jistotu jsem jí zůstaň řekla hooodně důrazně. Vždy si při odložení odpočinu a sleduji dalšího cvičího psa, ale u Queenečky to bylo jiné. Neustále jsem na ní civěla a když jsem slyšela, že druhý psovod odhodil aport a Queenečka natáhla krk, vysílala jsem na ní vražedné pohledy:-) Při povelu "aport" vytřeštila oči a já ani nedýchala. Naštěstí pes aport přinesl na prví povel (když by jí mu dávalo více povelů, jako např. Áje, jsem přesvědčená, že by nevydržela). Takže to dopadlo dobře a vzvádly jsme to na 54 bodů. Celkem jsem byla spokoná, i když umí chodit i líp.
Pak probíhaly další poslušnosti a já šla s Idrusem na poslušnost podle ZVV1. Protože bylo hodně přihlížejících a to má Idrusek rád, s přivoláním si dal pěkně na čas. Ne že by neposlouchal, ale rozhodně nespěchal a po cestě se stačil ještě rozhlížet. Já byla běsná, ale Idrus "dost v pohodě":-)) Chůze, odložení dobrý a pak aport. Odhodim, Idruse vyšlu a ten vyběhne a zrovna když vezme aport a otočí se, že se bude vracet, přiběhne k němu pes, který utekl z odložení a Idruse očuchával. Já ho uklidňovala a on aport pořád držel. Pak ho pustil a psi se začali očuchávat. Ještě štestí, že se nejdřív Idrus tvářil velmi přátelsky, protože byl načuchaný háravkami, takže na něj ještě vrtěl ocasem. Pak na cna něj druhý pes začal povrkávat a to se mu samozřejmě nelíbilo. Idrus naštěstí poslechl a přiběhl ke mě. Mezitím si majitel odchytl svého psa. Byla to velká škoda, protože to byl pes, který jako jediný došel stopu a poslušnost se mu taky povedla. Ale protože to bylo ZM a tam se dá na nesplnění zkoušky dá ztratit jen málo bodů, tak mu deset ztrátových bodů (další body byly za další drobnosti) bohužel zajistilo ukončení zkoušky:-( Bylo nám majitele moc líto, protože jinak to měl moc hezké a tohle ho pochopitelně dost zaskočilo. No co se dá dělat. Tak přiště...

Udělali jsme si opravný aport, šli na překážky a pak na odložení. U Idruse jsem mohla v klidu sledovat dalšího cvičícího psa:-) Byla to poslušnost druhého stopaře, kde je ale poslušnost již podle ZVV3. Bylo se opravdu na co koukat. Chůze velice pěkná, ale nejlepší byly povely na dálku. Sedni, lehni, vstaň a plazení bylo skutečně ukázkové. Ale bohužel majitel udělal několik chyb a i když si je v zápětí uvědomil, stálo ho to nějaké bodíky. Neviděla jsem ani vysílačky, ani štěkání, protože bylo mimo cvičák. A to byl kámen úrazu. Štěkání prý 0 a vysílačky taky špatné. Bohužel se ani on bodobě nevešel. Moc nás to mrzelo, protože to měl jednak celkově moc pěkné a taky jsme byli zvědavý na jeho náročně stopy. Prví z nich (4 hodiny strará) už byla našlápnutá.
Rozhodčí (a my vlastně taky) jsme šli na oběd a pak na speciální cviky. Zjistila jsem ale, že nemám košík. Když jsem si ho ráno připravovala a pak balila poslední věci, košík už tam nebyl. Pochopitelně jsem si myslela, že už ho mám v batohu (když jsem pak přišla domu, zjistila jsem, že byl spadlý a zakutálený, takže nebyl vidět). Nakonec jsem si půjčila košík od Áji. Queena ani normálně moc na košík zvyklá není a moc ráda ho nemá (kdo by ho taky měl), ale když dostala košík na čuvače, nechápala dvakrát:-) No, všichni jsme i speciální cviky zvládly, takže už bylo jasné, že figurant nakonec potřeba vůbec nebyl a že ZZO udělali všichni. Ještě jsme si dali kávu a čekali, až Idrusovi "uzraje" jeho stopa.
Když napočítali, že už je asi dvě hodiny stará, sedli jsme do aut a vyrazili asi na 2 km vzdálené pole.
Terén byl krásný (krásné osení), jen mi trochu vadil vítr, který se mezitím rozfoukal. Vyndala jsem Idruse, nechala ho vyvenčit a začala oblékat do postroje a zapínat stopovačku. Najednou tudy prochází pán a na vodítku má dva běsnící psy (normálně tudy prý nikdo nikdy nechodí). Idrus to nijak nevnímal, ale když se jeden pes vysmekl a napadl Idruse, pochopitelně se začal bránit. Idruse jsem stále držela a psa jsme se snažili všichni odehnat, ale ten se nedal. Když se dostal až k Idrusovi, tak ho Idrus chytil. Naštěstí jsem mu ho z tlamy hned zase vytáhla, ale pes útočil dál. Když ho tam všichni naháněli (rozhorhočí, vedoucí zkoušek, šlapač, já a pak nakonec i majitel), pes se lekl a utíkal na druhou stranu. Ještě jsme dostali od majitele vynadáno:-))))
Všichni jsme z toho byli dost rozladění. Při stopě je pes odkázán je na sebe a svou soustředěnost. Rozhodčí mi řekl, ať Idruse ještě pustím, ať se uklidní. Idrus ale vypadal naprosto v pohodě, jako kdyby to tato událost vůbec nevyvedla z míry. Když jsem ho uváděla na stopu, úplně samozřejmě se hned rozešel  ideálním tempem jel jak namydlený.

Zkrátím to. Se stopou jsme byli všichni moc spokojení a protože tam nějaké chyby byly (ověřování některých lomů, zejména vyhledávání lomu ostrého), bylo z toho 90 bodů. Byla jsem maximálně spokojená a Idrus evidentně taky. Když jsme se vraceli ze stopy, tvářil se jak mistr světa a jeho úsměvu si všimli snad všichni:-) Je to prostě komediant.

Když jsme dorazili na cvčák, dozvděděla jsem se o úspěchu Sunny v Ostravě ( to jsem věděla zatím "jen" o CAC, národní vítěz a BOB), ty další úspěchy jsem se dozvěděla až mnohem později.
Na cvičáku jsme pak ještě poseděli, pobavili se pak jeli domů. Já byla spokojená na 1000 % :-)))